Imhotep369 - AVALON

Sněžení

Bylo to letošní zimu. Sněžilo. Pozoroval jsem ty padající vločky z auta na jedné vyhlídce a koukal jsme při tom do kraje. Vločka za vločkou. Snášely se k zemi. V podivném chaosu. Každá jinak. Jedna se dlouho držela ve vzduchu a pak zavanul vítr a rázem spadla. Jiná mířila k zemi bez jakékoliv okliky. V chaosu??? Dopadla opět jedna vločka. Tu jsem pozoroval několik vteřin. Nevím jak dlouho padala, ale byly to stovky metrů a dopadla na moje vozidlo. Chvíli zůstala, než roztála. Jaká byla její cesta sem na místo jejího dopadu? Chaotická? Náhodná? NE! Promítl jsem si její cestu zpět do nebe. Jakoby zanechala v tom promítnutí za sebou jasnou siločáru, jasný plán. Pak jsem si promítnul její cestu po té siločáře opět na místo jejího dopadu. ANO! Tohle nebyl chaos. Byl v tom jakýsi Vyšší řád, který nejde skrze analytické myšlení pochopit. Sledoval jsem další vločky a rozpouštěl jsme svojí mysl v tom "chaosu". Cítil jsem sdílení, cítil jsem takový jemný záchvěv sounáležitosti s tím Vyšším řádem. Nemyslel jsem, jen jsem pečlivě sledoval...byl jsme tímto poznáním doslova fascinován. A v sobě jsem najednou ucítil neuvěřitelně hluboký klid a bezmeznou radost z toho, že okolo nás nepanuje žádný chaos. Vesmírem vládne Vyšší řád. Vše je propojeno... ...a když sněží, tak každá vločka spadne přesně tam, kam spadnout má!