Some Favorites From Text Chat

I was watching titans on netflix and somebody just said there that 'when u will become robin u cant just stop being robin' or smth like that. Then i turned on our rabbit cause was doing random noises and i wanted to tell him 'see, u should never be robin' but i stopped at 'never' as i realized our rabbit is literally named robin and im dumb as fck

sometimes i think im mentally stable but other times my brain enters The Panic Mode™ just because i drop or spill something

Kinda fucked up and nasty how vampires drink blood, imo. Like. Pepsi costs a dollar seventy five

This is a big, giant list of Youtube tutorials that will teach you all the basic life skills you need to know in order to be a functional adult. There are a lot of important skills that aren’t included in this list, but this should be enough of a basic guide to get you started and prevent you from making a total mess of yourself. Happy adulting! Household Skills:

How to unclog a toilet without a plunger

How to fix a blown fuse

How to fix a leaky faucet 

How to clean soap scum from your tub and shower

How to escape from a house fire

How to make a budget and stick to it

How to sharpen a knife

How to clean a self-cleaning oven

How to clean red wine stains from carpet

How to clean blood stains from fabric

How to clean grease stains from fabric

How to do a load of laundry

How to iron your clothes

How to test your smoke detectors

Cooking Skills:

How to tell if produce is ripe

How to know if food is expired 

How to properly sanitize a kitchen

How to cook an egg

How to make rice

How to make pasta

How to put out a kitchen grease fire safely

How to use a gas stove

How to use a convection oven

How to cook meat safely

How to use a stand mixer

How to use kitchen knives properly

How to make mashed potatoes

How to make grilled cheese sandwiches 

Health Skills:

How to stop bleeding

How to treat a burn 

How to do CPR (on an adult)

How to do CPR (on a child)

How to do CPR (on a baby)

How to help someone who is choking

How to save yourself if you are choking alone

How to read a nutrition label

How to treat frostbite

How to recognize when someone is having a stroke

How to maintain a healthy sleep schedule

Mental Health Skills:

How to calm down during a panic attack

How to help someone who is suicidal 

How to meditate 

How to stop self-harming

How to recognize problem drinking

How to choose a therapist

How to deal with disappointment

How to cope with grief

How to raise your self-esteem

Relationship and Social Skills:

How to apologize

How to cope with a breakup 

How to accept criticism 

How to deal with bullying 

How to argue in a healthy way

How to ask someone out

How to break up with someone

How to recognize an abusive relationship

How to rekindle a damaged friendship

How to speak in public

Job Hunting Skills:

How to tie a tie

How to write a resume

How to write a cover letter

How to dress for a job interview (for women/femmes)

How to dress for a job interview (for men/masculines)

How to properly shake hands

How to nail a job interview

Other Skills:

How to sew on a button 

How to hammer a nail

How to change your oil

How to put gas in your car

How to jump-start a car

How to pick a good password

How to back up your files

How to write a cheque

It's so weird talking to people who's view of "here's the way life is for everyone" is shattered as soon as they talk to someone with disabilities (physical, mental illness, any). Like you'll say you'll have a problem and instead of helping you they'll argue with you about how you're not actually facing that problem. Like,

Me: Hey, I'm really struggling to find a job and a part of it is my resume. I was depressed & psychotic during highschool so I didn't do anything to gain skills or achievements to put on my resume. I also don't have anyone to put as a reference. What can I do?

Them: You can add your skills, hobbies, clubs you're in, and different volunteer work you've done! You can also get your teacher as a reference.

Me: I already know what to put on a resume, my issue is that I don't have things that I can use. Also, I'm in my mid 20s so I don't know if I can put my highschool teacher as a reference.

Them: Well if you're a part of a church or an activity group, you could add that. Also, think of any projects you've worked on in the past.

Me: I already know you can put these things on a resume. I'm not looking for suggests of things I've already done, I'm looking for what I can do now if I haven't done anything.

Them: There's no way you didn't do anything during highschool?? What about some odd jobs you definitely did for extra money, like babysitting or mowing the lawn?

Me: I spent all of highschool either in modified classes or in bed doing nothing - not even hobbies, what about that do you not understand?

And then you talk to someone who's also disabled and they're like "Here's a bunch of jobs you can do from home that don't pay much but look good on a resume, here's some free online courses that also look good on a resume, here's how you can be making small amounts of money in the meantime, here's some things you can put besides a professional reference, and here are your rights if your future employer tries to take advantage of your disability - which you probably shouldn't tell them about unless you need accommodations."

And suddenly my will to continue trying returns!

Hele, teď je ten pravý čas zahájit Národní obrození dva a začít psát v češtině jako po přelomu milénia. Přece nenecháme imperialistické západní fandomy, aby nám zastínili vlastní kulturu.

A jo říkám proto protože si chci ve svém gay pornu dělat srandu ze Slováků a v angličtině to neocení dost lidí.

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)

I literally control time

what a week huh?

🫡 @teplavecernice a kdokoliv jiný koho by to zajímalo, fanfikce zde

rozhovor s kamarádem o tom jak s jiným kamarádem píšou fanfikci

já: "ale fakt, vy jste extrémně uvařili."

on: "jo my jsme na tom ao3 prostě byli takhle"

*univerzální gesto pro vaření, viz ↓*

já: *méně známé gesto, které je spojeno s básničkou vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku, tj. kroužení ukazováčku na dlani druhé ruky, přikyvující*

"jak myšička kašičku"